Rozmarýn lékařský (lat. Rosmarinus officinalis) je polokeř, nenáročný na pěstování, který známe už od nepaměti. Zlepšuje psychickou ale i fyzickou kondici, uklidňuje nervovou soustavu, podporuje trávení, působí proti nadýmání, ale využíváme ho i při celkové vyčerpanosti a při zimních chřipkových onemocněních. V době kvetení láká svou vůní včely i motýly a je tak velmi atraktivní součástí zahrady. Využíváme ho i v kuchyni, např. i jako součást provensválskeho koření. 

Lidé rozmarýn znali již odpradávna; měl své místo v staroegyptských a starořeckých rituálech. V Řecku byl zasvěcen bohyni Venuši jako symbol lásky a věrnosti. Římané ho nazývali mořskou rosou. Už ve starověku ho pokládali za symbol lásky, manželství, ale i smrti a věčnosti. Ve smyslu tradice přidávali rozmarýn do svatebního věnce nevěsty spolu s barevnými stuhami, aby během obřadu symbolizoval doživotní věrnost partnerů. 

Ve středověku lidé přidávali větvičku rozmarýnu do kadidla. První písemnou zmínku o rozmarýnu nacházíme v příkazu císaře Karla Velikého, který nařídil jeho pěstování na svých královských pozemcích. Známe ho i z Lipského lékopisu pocházejícího z 15.století, který uvádí: "Rosmarinus, nazývaný také mořská růže, je hřejivý a vysušující. Roste u moře a v horách. Svým teplem má moc otevírat potní póry. Proti mdlobě a slabosti srdce užívej květy smíšené s vínem. " Často byl rozmarýn zobrazovaný v lidových písních a básních. V pokoji nemocných pálili lidé rozmarýn kvůli pročištění ovzduší. Zároveň v soudních místnostech házeli větvičky rozmarýnu na zem, aby byl soud chráněn před "vězeňskou horečkou". Španělé uctívají rozmarýn, protože podle nich byl úkrytem Panny Marie při jejím útěku do Egypta. Podle legendy nad ním rozprostřela svůj plášť a květiny rozmarýnu od té doby změnily barvu z bílé na modrou. V období morové epidemie si pocestní během přechodu různými zeměmi dávali do placeného sáčku právě rozmarýn, aby předešli moři. Ve Středomoří sušili prádlo na větvičky rozmarýnu, aby nabrala jeho vůni a tím odpuzovala moly.

V minulosti byl rozmarýn běžnou rostlinou českého venkova a patřilo mu v domácnosti čestné místo. Rozmarýn je však moderní bylinkou a najdeme ho i v současných domácnostech jako čerstvé dochucovadlo velmi specifické vůně. 

Domovinou rozmarýny je jižní Evropa, kde ho ji v současnosti najdeme jako volně rostoucí keř. V teplejších oblastech z něj dosud pěstují živé ploty, zejména v Itálii, Španělsku a jižní Francii. V našich podmínkách ho pěstujeme v květináčích v interiéru nebo na balkoně, může být i součástí květinového záhonu nebo bylinkové zahrady. 

Rozmarýn je často označován jako rozmarýna. V češtině používáme jeho celý název rozmarýna lékařská nebo rozmarýn lékařský. Latinský název rozmarýnu je odvozen od slov ros, což znamená rosa a marinus, což překládáme jako mořský. Rozmarýn je tedy mořskou rosou, neboť v původní domovině roste na mořském pobřeží. 

Pěstování rozmarýnu

Rozmarýn lékařský (lat. Rosmarinus officinalis) je stálezelených hustě rozvětvený vytrvalý keř, vyrůstající až do výše 1-2m. Je velmi nenáročný na pěstování. Jeho stonek je od druhéhoroku dřevnatý, jde tedy o trvalku. Stonek po vyschnutí a zapálení příjemně voní. Rozmarýn má tmavozelené plstnaté lístky, které jsou na rubní straně bílé až šedé. Celá rostlinka je velmi aromatická s charakteristickým aroma.

Rozmarýn pěstujeme ze semen, které sázíme do pařeniště nejlépe v průběhu března-dubna. Vyklíčí během 1-2 týdnů. Rozmarýn si libuje v propustné hlinitopísčité půdě s dostatečným obsahem vápníku. Má rád slunná místa - přímé slunce, případně polostín, stanoviště však musí být chráněné před větrem. Obzvlášť se mu daří při zdech domů, neboť ty kumulují teplo a pak ho vyzařují do blízkého okolí. V interiéru nesnáší průvan. Mladé rostlinky umísťujeme na záhon v průběhu května-června do vzájemné vzdálenosti 50cm. V zahradě je vhodné umisťovat rozmarýn spolu se slézem.

Se zaléváním opatrně! Nemá rád velmi zamokřené půdu. Rozmarýn kvete modrofialovými květy v červenci. Vytváří plody. Rostlinka rozmarýnu nesnáší mrazy, proto ji dáváme na přezimování do interiéru na světlé místo a udržujeme tam stálou teplotu 5-10 ° C. Během tohoto období má vegetační klid a velmi málo ho zaléváme.

Tip: Po odkvětu rozmarýn stříhejte (jen nedřevěné části rostliny), aby si zachoval svěží a pravidelný tvar.

Z rostlinky rozmarýnu sbíráme zelené nedřevěné výhonky, které používáme buď čerstvé nebo jejich sušíme při maximální teplotě 35 ° C. SKlizený rozmarýn schne velmi pomalu. Usušené části můžeme podrtit a uchováváme je v dobře uzavřených tmavých nádobách, které je chrání před světlem a vlhkem. 

Rozmarýn má široké použití zejména v kuchyni. Má mírně hořkou chuť připomínající kafr. Směs rozmarýnu přidáváme do hotových pokrmů před jeho dokončením, aby jeho silice nevyprchala. Můžeme ho přidávat do polévek, zeleniny, salátů, omáček a do masa. Používáme ho na přípravu jehněčího, skopového, králičího, jeleního a srnčího masa, kterým dodá charakteristickou chuť, když ho jím při vařením posypeme. Při grilování masa můžeme přidat větvičku rozmarýnu do ohně, maso přijme rozmarýnové aroma.

Rozmarýn odpuzuje klíšťata, komáry a bodavý hmyz!!

Je součástí mnoha bylinných másel. Chuť a vůni rozmarýnu znásobíme, když ho smícháme s cibulí, česnekem nebo s levandulí. Rozmarýn je charakteristickou kořením italské a francouzské kuchyně.

Vyrábí se také rozmarýnové víno, které připravíme ta, že v první řadu jeho lístků nasekáme nadrobno. Do jedné čtvrtiny nádoby dáme rozmarýn a zbytek doplníme červeným vínem. Takto připravené víno necháme 3 týdny odstát, jen občas nádobu protřeseme, později scedíme.  

Velmi charakteristické účinky

Rozmarýn jako jedna z mápa rostlin zvyšuje krevní tlak. Působí uklidňujícím na nervovou soustavu, zlepšuje krevní oběh (odstraňuje pocit chladu v končetinách), pomáhá při vylučování žluči, při revmatismu, astmatu a kašli, nespavosti a migréně. Doporučuje se jeho pravidelné užívání při léčbě zánětu žlučníku, při bolestivé menstruaci, při celkové slabosti a při otocích.

Má využití i jako dezinfekční ústní voda a působí při rýmě na uvolnění ucpaného nosu. Silný odvar můžeme použít na obklady na různé ekzémy, na čištění pleti a na rány. Osvěžuje a oživuje končetiny po prodělané mrtvici, když přidáme několik lístků rozmarýnu do koupele. Čaj připravený z rozmarýnu má močopudné účinky a způsobuje pocení. Denně můžeme užít maximálně 4-8 čerstvých lístků, zpravidla ráno nalačno nebo ve formě rozmarýnového vína.

Rostlinka rozmarýnu obsahuje terpeny, borneol, cineol, třísloviny, hořčiny, pryskyřici a saponiny. 

Sušenou rozmarýnu vkládáme i mezi prádlo do skříní, předejdeme tím vlhkosti, plísním a napadení šatstva moly. Jeho výtažek pomáhá z místnosti odstraňovat zápach z cigaretového kouře a zároveň odpuzuje mouchy. Olej získaný z rozmarýnu má účinek repelentu. Jeho silice se využívá při výrobě mýdel, pomád, voňavek a likérů.

Rozmarýn lékařský je velmi aromatický stálezelený polokeř, který je vhodnou rostlinkou pro pěstování v interiéru, ale rozvoní váš balkon i zahradu. Pěstujme ho ze semen na slunečném stanovišti v půdě bohaté na vápník. Na záhon vysazujeme předpěstované rostlinky rozmarýnu až v průběhu května - června. Listy rostlinky obsahují silice, třísloviny, hořčiny, flavonoidy, triterpenové kyseliny a alkaloidy. Sbíráme vrcholky rozmarýnu, které později sušíme. Využíváme ho jako koření a léčivo. Směsí rozmarýnu ochucovat maso, hlavně zvěřinu a skopové.

Je součástí různých kořeninových směsí. Rozmarýn se používá jako léčivo při revmatických onemocněních, trávicích obtížích, žlučníkových a žaludečních poruchách a na povzbuzení krevního oběhu. V přírodní medicíně ho využívají zejména při tzv.. ženských chorobách. Větvičky čerstvého rozmarýnu používáme dodnes na osvěžení vzduchu v místnostech.